.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Happy Birthday to me :)
25. dubna 2012 v 17:59 | JaNee
|
Diary
Pěkně jsem na to vys*ala, je mi to líto. Strašně moc věcí do školy, pak do toho přihlášky na SŠ. Přijaly mě na obě a jdu na SOŠ pro administrativu EU, obor právní administrativu.
Nevím jestli to tady ještě někdy bude stejný jako dřív. Není vůbec čas. A to mě dost mrzí. Doufám, že se všichni máte skvěle.
Jinak, dneska mi je konečně 15 :) Už mám tenhle blog 4 roky, to to letí, co? :) Před měsícem to byly přesně 4 roky a já ani nepřidala článek. Blog nezruším, pořád mi bude sloužit jako můj "deníček" a snad jednou za čas něco přidám. Emmu už určitě ne.
I hate my (ex) best friend!
19. února 2012 v 22:04 | JaNee
|
Diary
Páni, hodně se toho teď v mym životě děje. Dobrý i špatný věci. A já vlastně ani nevím, jak to řešit. Viz. nadpis + přihlášky na střední + testy + milion jedna další věcí a já nevím, co dělat dřív.
Vážně jsem strašně moc chtěla doplnit Em, ale jak? Když nemám naprosto žádný čas. Každopádně si nebudu vylejvat nervy či smutek tady, protože na to nikdo není zvědavej. Doufám, že se vám všem, co sem ještě chodí daří dobře a snášíte nové pololetí líp než já. Protože mě tenhle poslední půl rok přijde naprosto zbytečnej, když už je po pololetním vysvědčení a mám vyplněný přihlášky (strašně mě štve, že jsou jen dvě) :X
Good luck :-* Zase se někdy ozvu.
5. Olivia - Jeremy
12. února 2012 v 10:16 | JaNee
|
Life in Paris
Po nějaké delší době vám přináším kapitolu k LiP, doufám, že se bude líbit, protože mi dala fakt zabrat, i když je to takový holý :)
"Bonnie, tady jsi!" oddychnu si, když spatřím Bonnie v koupelně. "Co ta tady dělá?" dodám, jakmile spatřím Courtney.
"To, co vy v koupelně asi normálně neděláte." Ušklíbne se. "Upravuju se."
"Když jsi tak světaznalá, tak vypadni a nech mluvit starší, sbohem." Rozčílím se. Courtney se na mě jen udiveně podívá, sebere si své věci z umyvadla a odejde.
"Bože, jak já jí nenávidím." Řeknu, jakmile je pryč.
"Co je ti?" přistoupí ke mně Bonnie a zkoumavě si mě prohlíží.
"Asi jsem se zamilovala." Zasněně se pousměji a opřu se o zeď.
"Do koho?!"
"Je tak úžasný, ty jeho krásně hnědě oči, úžasný ďolíček, a jeho úsměv! Jeho úsměv rozzáří všechnu temnotu v místnosti a uzdravil by i nemocného." Básním.
"Ježiš, snad ne do Jeremyho?!"
Kývnu. Nač bych před Bonnie něco skrývala. Je to kamarádka.
"Pomoz mi! Courtney ho nesmí mít." Prosím zoufale.
Bonnie mlčí.
"No tak!" škemrám.
"Fajn." Svolí nakonec, i když moc nadšeně nevypadá.
"Nevypadneme?" zeptá se mě nakonec a já jsem jen ráda, že to navrhla. Tenhle večírek se začíná vymykat kontrole. Byt vypadá doslova jak po výbuchu atomovky. Na provizorním parketu se svijí už jen pár posledních lidí, ostatní unaveně leží na sedačkách nebo se utábořili na zemi.
"Jo, měly bychom jít."
"Snad dáma ještě neodchází?" zaslechnu, když už jsme na odchodu. Jeremy. Jak jinak.
"Odchází. Nebo snad po dámině přítomnosti, tak moc toužíš, že ji nenecháš odejít?" zazubím se.
"Přece byste mě tady nenechala samotného v přítomnosti tolika zvrhlíků." Ušklíbne se a poukáže na skupinku lidí ležící za námi.
"Bohužel vás musím zklamat, mladý muži. Náš kočár již čeká a co by tomu řekl můj otec? Mladá dáma se nemá v tuto dobu potulovat venku."
Nebyla jsem daleko od pravdy. Řidič na nás dávno čeká a zřejmě není nadšený dobou, kterou na nás čeká.
"Tak se uvidíme jindy?" přitáhne si mě k sobě a pohladí mě po tváři. Plesám blahem, obzvlášť když vidím Courtney, která přímo pění vzteky.
"Jasně, třeba zase na nákupech." Usměju se a poukazuju tím na naše první setkání.
"Jasně." Směje se a pustí mě.
"Ten po tobě přímo touží." Podotkne Bonnie cestou k autu.
"Ten zrovna, byl jen… Hm…" zmlknu a hledám správné slovo. "Zdvořilý. Vzhledem k tomu jak se k nám chovala jeho půvabná přítelkyně." Dodám ironicky.
"Jasně, půvabná. Ta holka je cokoliv, jen ne půvabná." Odpovídá mi Bonnie rozhořčeně, zatímco nastupujeme do auta.
"Omlouvám se za zpoždění Marcu, byl tu menší zádrhel." Omlouvám se řidiči.
"Slečna Courtney?" ptá se zvědavě.
"Ty's věděl, že tu bude a neřekl jsi mi to?!" vyjeknu.
"Samozřejmě, že ne! Ale čekal jsem tady na vás přes dvě hodiny. Bavil jsem se s jejím řidičem. Ten už tu na ni také čeká nějakou tu chvíli."
"Aha." Kývnu. "Jeďme prosím domů. Jsem unavená." Šeptnu ospale a uvelebím se Bonnie na klíně.
"Není divu." Rejpe do mě. "Nevypila jsi toho zrovna málo."
"Ale ne tolik, abych byla opilá."
*
13:28. Spala jsem celkem dlouho. Bonnie mi nechala na stole lísteček, že šla k rodičům a tak mám celý dům jen pro sebe, protože rodiče jeli za obchody a brácha je někde v tahu.
"Somethings gotta get loud, cause I'm dying just to know your name. And I need you here with me now, cause you've got that one thing..."
Rychle se běžím podívat, kdo mi volá. Neznáme číslo. Původně jsem myslela, že je to Bonnie nebo Brittany, protože jak se znám, tak jsem na jejím večírku určitě něco zapomněla.
"Olivia DeChanelle. Prosím?" přijmu hovor.
"Ahoj, tady Jeremy."
Mon Dieu, Jeremy! Doslova se roztékám. Nečekala jsem, že mi ze všech lidí, které znám bude volat zrovna on.
"Ahoj, co potřebuješ?" snažím se ze sebe dostat v klidu aspoň jednu větu.
"Nic, jen jsem chtěl vědět jak se máš a jestli je ti dobře. Včera jsi toho dost vypila." Směje se. I v telefonu jeho smích zní úžasně.
"Nevypila jsem toho zas tak moc, aby mi bylo špatně, natož abych byla nedej Bože opilá. Mám se dobře, ty? Kde jsi vlastně vzal moje číslo?" divím se. Protože vím jistě, že já mu ho nedala. "Snad ti ho nedala Courtney?" zhrozím se. Jakmile by po ní chtěl moje číslo, tak by mě Courtney nenáviděla ještě víc než teď, i když mi přijde nemožné, že jde někoho nenávidět víc.
"Dala mi ho Brittany. Mám tvůj diář. Řeknu ti, dost zajímavý čtení."
"Hej, snad jsi nečetl můj diář?" hrozím se.
"Ne, dělám si srandu. Nebo bych si ho měl přečíst?" znova je slyšet jeho smích.
"Fakt vtipný." Oddechnu si. "A kdy mi ho hodláš dát?"
"Právě proto volám. Máš teď čas? Mohl bych ti ho donést domů."
Ááá, Jeremy chce přijít k nám domů!
"Jasně, že mám čas!" vyhrknu až příliš rychle. Znovu se směje. Že se mu ani nedivím. Ustavičně se před ním ztrapňuju.
"Ok, tak za půl hodiny jsem u tebe."
"Fajn, pošlu ti smskou adresu. Tak za půl hodiny."
"Za půl hodiny." Odsouhlasí a položí to.
Rychle mu posílám adresu a přemýšlím, co na sebe. Nechci vypadat až moc naparáděně, ale v pyžamu mu taky otevřít nemůžu.
I když mi to normálně přijde nemožné, tak ve 14:05 stojím před zrcadlem s vyčištěnými zuby, vykoupaná, nasnídaná, navoněná a oblečená. Nakonec jsem si vybrala obyčejný úzký džíny a červený tílko. Slyším zvonek a tak se ještě naposled zatočím před zrcadlem a běžím otevřít.
Přede mnou stojí Jeremy v modré kostkované košili, kraťasech a žabkách, i když jeho outfit není zrovna promyšlený, tak vypadá úžasně a jeho opálení celý vzhled jen podtrhuje.
"Ahoj." Mrknu. "Pojď dál." Odstoupím od dveří a pouštím ho dál.
"Hm, máte to tu super." Uznale kýve hlavou a zouvá si boty.
"Dáš si něco k pití, nebo k jídlu?" ptám se.
"Dal bych si něco k pití, jestli neobtěžuju." Odpoví nejistě.
"Jasně, že neobtěžuješ, však jsem se nabídla. Jdi zatím nahoru po schodech do mého pokoje, jsou tam otevřené dveře, tak poznáš kam jít." Nasměruju ho a jdu mu najít něco k pití.
Najdu ho jak si prohlíží moji vzpomínkovou stěnu. Je to zeď na které mám koláže fotek z celého mého života.
"Tady." Podám mu citrónovou limonádu.
Poděkuje. "Nevěděl jsem, že jste byli s Courtney kamarádky." Poukáže na fotku, kde jsme já, Bonnie a Courtney na dětském táboře.
"Jo, dlouhá historie." Pokrčím rameny a skočím vedle něj na postel.
Přisune se ke mně a chytí mě za ruku. Hodně si troufá na to, že ho znám sotva týden. Ale je fakt, že mi to vůbec nevadí.
"Courtney tě nemá hodně ráda." Řekne.
"To není nic nového." Směju se a to vážně od srdce.
Hladí mě po rukou a přitom se usmívá. Páni, ten vážně ví jak se chovat k holkám.
Pomalu se ke mně naklání a já k němu. Konečně přichází ta chvíle, kdy se setkáme ústy a nemusela jsem ani dlouho čekat.
"Hej, neuvěříš, co jsem…" Odtrhla jsem se od Jeremyho a otočila jsem se ke dveřím.
Je jasný, že nás musel někdo vyrušit. Bonnie stála ve dveřích a překvapeně na nás koukala.
Ehm.
"To, co vy v koupelně asi normálně neděláte." Ušklíbne se. "Upravuju se."
"Když jsi tak světaznalá, tak vypadni a nech mluvit starší, sbohem." Rozčílím se. Courtney se na mě jen udiveně podívá, sebere si své věci z umyvadla a odejde.
"Bože, jak já jí nenávidím." Řeknu, jakmile je pryč.
"Co je ti?" přistoupí ke mně Bonnie a zkoumavě si mě prohlíží.
"Asi jsem se zamilovala." Zasněně se pousměji a opřu se o zeď.
"Do koho?!"
"Je tak úžasný, ty jeho krásně hnědě oči, úžasný ďolíček, a jeho úsměv! Jeho úsměv rozzáří všechnu temnotu v místnosti a uzdravil by i nemocného." Básním.
"Ježiš, snad ne do Jeremyho?!"
Kývnu. Nač bych před Bonnie něco skrývala. Je to kamarádka.
"Pomoz mi! Courtney ho nesmí mít." Prosím zoufale.
Bonnie mlčí.
"No tak!" škemrám.
"Fajn." Svolí nakonec, i když moc nadšeně nevypadá.
"Nevypadneme?" zeptá se mě nakonec a já jsem jen ráda, že to navrhla. Tenhle večírek se začíná vymykat kontrole. Byt vypadá doslova jak po výbuchu atomovky. Na provizorním parketu se svijí už jen pár posledních lidí, ostatní unaveně leží na sedačkách nebo se utábořili na zemi.
"Jo, měly bychom jít."
"Snad dáma ještě neodchází?" zaslechnu, když už jsme na odchodu. Jeremy. Jak jinak.
"Odchází. Nebo snad po dámině přítomnosti, tak moc toužíš, že ji nenecháš odejít?" zazubím se.
"Přece byste mě tady nenechala samotného v přítomnosti tolika zvrhlíků." Ušklíbne se a poukáže na skupinku lidí ležící za námi.
"Bohužel vás musím zklamat, mladý muži. Náš kočár již čeká a co by tomu řekl můj otec? Mladá dáma se nemá v tuto dobu potulovat venku."
Nebyla jsem daleko od pravdy. Řidič na nás dávno čeká a zřejmě není nadšený dobou, kterou na nás čeká.
"Tak se uvidíme jindy?" přitáhne si mě k sobě a pohladí mě po tváři. Plesám blahem, obzvlášť když vidím Courtney, která přímo pění vzteky.
"Jasně, třeba zase na nákupech." Usměju se a poukazuju tím na naše první setkání.
"Jasně." Směje se a pustí mě.
"Ten po tobě přímo touží." Podotkne Bonnie cestou k autu.
"Ten zrovna, byl jen… Hm…" zmlknu a hledám správné slovo. "Zdvořilý. Vzhledem k tomu jak se k nám chovala jeho půvabná přítelkyně." Dodám ironicky.
"Jasně, půvabná. Ta holka je cokoliv, jen ne půvabná." Odpovídá mi Bonnie rozhořčeně, zatímco nastupujeme do auta.
"Omlouvám se za zpoždění Marcu, byl tu menší zádrhel." Omlouvám se řidiči.
"Slečna Courtney?" ptá se zvědavě.
"Ty's věděl, že tu bude a neřekl jsi mi to?!" vyjeknu.
"Samozřejmě, že ne! Ale čekal jsem tady na vás přes dvě hodiny. Bavil jsem se s jejím řidičem. Ten už tu na ni také čeká nějakou tu chvíli."
"Aha." Kývnu. "Jeďme prosím domů. Jsem unavená." Šeptnu ospale a uvelebím se Bonnie na klíně.
"Není divu." Rejpe do mě. "Nevypila jsi toho zrovna málo."
"Ale ne tolik, abych byla opilá."
*
13:28. Spala jsem celkem dlouho. Bonnie mi nechala na stole lísteček, že šla k rodičům a tak mám celý dům jen pro sebe, protože rodiče jeli za obchody a brácha je někde v tahu.
"Somethings gotta get loud, cause I'm dying just to know your name. And I need you here with me now, cause you've got that one thing..."
Rychle se běžím podívat, kdo mi volá. Neznáme číslo. Původně jsem myslela, že je to Bonnie nebo Brittany, protože jak se znám, tak jsem na jejím večírku určitě něco zapomněla.
"Olivia DeChanelle. Prosím?" přijmu hovor.
"Ahoj, tady Jeremy."
Mon Dieu, Jeremy! Doslova se roztékám. Nečekala jsem, že mi ze všech lidí, které znám bude volat zrovna on.
"Ahoj, co potřebuješ?" snažím se ze sebe dostat v klidu aspoň jednu větu.
"Nic, jen jsem chtěl vědět jak se máš a jestli je ti dobře. Včera jsi toho dost vypila." Směje se. I v telefonu jeho smích zní úžasně.
"Nevypila jsem toho zas tak moc, aby mi bylo špatně, natož abych byla nedej Bože opilá. Mám se dobře, ty? Kde jsi vlastně vzal moje číslo?" divím se. Protože vím jistě, že já mu ho nedala. "Snad ti ho nedala Courtney?" zhrozím se. Jakmile by po ní chtěl moje číslo, tak by mě Courtney nenáviděla ještě víc než teď, i když mi přijde nemožné, že jde někoho nenávidět víc.
"Dala mi ho Brittany. Mám tvůj diář. Řeknu ti, dost zajímavý čtení."
"Hej, snad jsi nečetl můj diář?" hrozím se.
"Ne, dělám si srandu. Nebo bych si ho měl přečíst?" znova je slyšet jeho smích.
"Fakt vtipný." Oddechnu si. "A kdy mi ho hodláš dát?"
"Právě proto volám. Máš teď čas? Mohl bych ti ho donést domů."
Ááá, Jeremy chce přijít k nám domů!
"Jasně, že mám čas!" vyhrknu až příliš rychle. Znovu se směje. Že se mu ani nedivím. Ustavičně se před ním ztrapňuju.
"Ok, tak za půl hodiny jsem u tebe."
"Fajn, pošlu ti smskou adresu. Tak za půl hodiny."
"Za půl hodiny." Odsouhlasí a položí to.
Rychle mu posílám adresu a přemýšlím, co na sebe. Nechci vypadat až moc naparáděně, ale v pyžamu mu taky otevřít nemůžu.
I když mi to normálně přijde nemožné, tak ve 14:05 stojím před zrcadlem s vyčištěnými zuby, vykoupaná, nasnídaná, navoněná a oblečená. Nakonec jsem si vybrala obyčejný úzký džíny a červený tílko. Slyším zvonek a tak se ještě naposled zatočím před zrcadlem a běžím otevřít.
Přede mnou stojí Jeremy v modré kostkované košili, kraťasech a žabkách, i když jeho outfit není zrovna promyšlený, tak vypadá úžasně a jeho opálení celý vzhled jen podtrhuje.
"Ahoj." Mrknu. "Pojď dál." Odstoupím od dveří a pouštím ho dál.
"Hm, máte to tu super." Uznale kýve hlavou a zouvá si boty.
"Dáš si něco k pití, nebo k jídlu?" ptám se.
"Dal bych si něco k pití, jestli neobtěžuju." Odpoví nejistě.
"Jasně, že neobtěžuješ, však jsem se nabídla. Jdi zatím nahoru po schodech do mého pokoje, jsou tam otevřené dveře, tak poznáš kam jít." Nasměruju ho a jdu mu najít něco k pití.
Najdu ho jak si prohlíží moji vzpomínkovou stěnu. Je to zeď na které mám koláže fotek z celého mého života.
"Tady." Podám mu citrónovou limonádu.
Poděkuje. "Nevěděl jsem, že jste byli s Courtney kamarádky." Poukáže na fotku, kde jsme já, Bonnie a Courtney na dětském táboře.
"Jo, dlouhá historie." Pokrčím rameny a skočím vedle něj na postel.
Přisune se ke mně a chytí mě za ruku. Hodně si troufá na to, že ho znám sotva týden. Ale je fakt, že mi to vůbec nevadí.
"Courtney tě nemá hodně ráda." Řekne.
"To není nic nového." Směju se a to vážně od srdce.
Hladí mě po rukou a přitom se usmívá. Páni, ten vážně ví jak se chovat k holkám.
Pomalu se ke mně naklání a já k němu. Konečně přichází ta chvíle, kdy se setkáme ústy a nemusela jsem ani dlouho čekat.
"Hej, neuvěříš, co jsem…" Odtrhla jsem se od Jeremyho a otočila jsem se ke dveřím.
Je jasný, že nás musel někdo vyrušit. Bonnie stála ve dveřích a překvapeně na nás koukala.
Ehm.
Téma týdne: Nevinnost
22. ledna 2012 v 9:01 | JaNee
|
Ostatní
Když už nic jiného, tak aspoň článek na Téma týdne → Nevinnost :)
Co si představujete pod tímto pojmem?
Já osobně něco naprosto čistého (nevinného), ničím neskaženého člověka, v tomhle případě jsou asi nejméně zkaženými lidmi malá miminka, která ještě nepoznali jaký svět doopravdy je.
Ano, vím, že je to dost krátké, ale podle mě to naprosto vystihuje nevinnost. Každý na to má jiný názor, ale podle mě je to prostě takhle:)
My Week with Marilyn Premiere (November 20)
1. ledna 2012 v 19:54 | JaNee
|
Emma Watson
Emma se zúčastnila londonské premiéry My Week with Marilyn, která se konala v Cineworld Haymarket.Měla na sobě top Jason Wu, sukni Sandro, boty Jimmy Choo, naušnice a náramek od Solange Azagury - Partridge a psaníčko od Charlotte Olympia.
Twitter #47
Twitter #46
1. ledna 2012 v 19:47 | JaNee
|
Twitter
Zkuste se tenhle víkend podívat na neuvěřitelné výkony Michelle a Eddieho v My Week with Marilyn - jsem tak hrdá, že jsem toho součástí!Twitter #45
1. ledna 2012 v 19:45 | JaNee
|
Twitter
Premiéra My Week with Marilyn včera večer - skvělá!Happy New Yer everyone! :)
1. ledna 2012 v 19:40 | JaNee
|
Diary
Tak vám všem přeji jen to nejúžasnější do Nového roku a doufám, že se vám bude dařit víc než v tom předešlém (v to nejvíc doufám sama:D).
Taky doufám, že jste si to užili víc než já. Včerejšek mě ani nijak moc nebral, prostě normální den. Měla jsem v plánu přijít domu až později v noci, ale nakonec už jsem byla ve čtvrt 12 zalezlá pod dekou u televize. Venku byla neuvěřitelná zima, takže nic moc. Zapálili jsme si prskavky a byli "nadšení" jak malý děti.
Budu se snažit se s blogem polepšit. Někam se mi zahrabali sešity s povídkami, měla jsem rozepsané kapitoly snad ke všemu, tak se po nich zítra pořádně podívam.. A v úterý do školy :X
Užívejte si ten Nový rok :-*
4. Bonnie - To mě podrž
30. listopadu 2011 v 18:50 | JaNee
|
Life in Paris
Brittany mně představila víc než deseti lidem. Všichni byli navenek milý, ale nikdy nevíme, co se skrývá uvnitř. Zrovna se zabývám jedním uměleckým dílem, když za mnou přijde udýchaná Olivia. Chytne mě za paži a já se k ní obrátím. Má ve tváři zlostný výraz. Já se na ni jen nechápavě a zároveň nevinně dívám.
''Co se stalo?'' chci vědět.
''Kde si byla?'' vydechne. ''Všude jsem tě hledala.''
''Kde si byla?'' vydechne. ''Všude jsem tě hledala.''
''Brittany mně seznamovala s různými lidmi. Promiň,'' odpovím. ''Co se stalo?'' Olivia si povzdychne a sklopí hlavu dolů. Podívá se na mě znovu, otevře pusu a konečně je připravená něco říct.
Netrpělivě čekám, co z ní vyjde. Kousnu se do rtu a zkřížím ruce na prsou.
''Ten kluk u Laurena, vzpomínáš si na něj?'' začne. Kývnu a kouknu stranou. Potom se zase podívám na ni. ''Courtney s ním randí a říkala mu něco o tobě. Hádám, že něco špatného.''
Nemůžu věřit svým uším. Znám Courtney velmi dobře a ona strašně ráda o mě říká špatné věci druhým. Ale chápete mě, ne? Courtney chodí s tamtím klukem. Tamtím. Klukem.
''Ta mrcha!'' zavrčím. Olivia pokývá hlavou. "Ta holka je neuvěřitelná."
Olivia se ohlédne za sebe dozadu a odfrkne si. Podívám se tím stejným směrem. Courtney tancuje na parketě s tím "jejím" doslova jako prostitutka.
Kroutí se jako had a vyplazuje u toho jazyk. Zavrtím pomalu hlavou. Je tohle ta holka, se kterou jsem si v osmi letech hrála na pískovišti?
Ne.
"Hrůza." Komentuji to.
"To teda jo," uslyším hlas vedle mě. Trhnu sebou a poskočím leknutím dozadu. Uklidním se, až když zjistím, že to řekla Brittany.
Všechny tři jsme se začaly bavit. Nekontrolovatelně jsme se smály a házely do sebe alkohol, když jsme se usadily na sedačce. Už jsme vůbec neřešily Courtney, která pořád tančila. S Olivii jsme oslavovali mé narozeniny. Pár holek, se kterými mě Brittany seznámila se přidaly k nám, ale vždy u nás dlouho nezůstali.
Olivia šla ven. Musela jít na čerstvý vzduch. Já potom rozhodnu stejně. Vstanu a jdu ke dveřím. Lidi okolo pořád tancují, pijí a muzika je až moc nahlas. Rozhlídnu se okolo. Hlava mi třeští jako o závod. Hledám Brittany, povídá si s nějakými holkami. Otočím se a do cesty mi vkročil ten kluk od Laurena.
''Hele, kdopak mi vrazil do cesty,'' řeknu a zadívám se mu do očí.
Zamyšleně se na mě podívá. Proč se na mě všichni dívají zamyšleně? ''Oh, ty si Bonnie, že? Courtneyina sestřenice."
''To máš teda pravdu, borče. Nemáš být náhodou s ní?'' Dám si ruce v bok.
Zamyšleně se na mě podívá. Proč se na mě všichni dívají zamyšleně? ''Oh, ty si Bonnie, že? Courtneyina sestřenice."
''To máš teda pravdu, borče. Nemáš být náhodou s ní?'' Dám si ruce v bok.
Chvíli na mě nevinně zírá a po chvilce odpoví. ''Právě ji hledám. Vytratila se,''
''No, to mně podrž.'' Hned mě napadne, že by mohla být v koupelně. "Nenapadlo tě, že je v koupelně?''
On si jen povzdychne a já se k němu otočím zády. Mířím do koupelny, která je nahoře. Jdu po schodech, chodbou a pak zabočím doprava
Courtney tam je. Stojí před zrcadlem a maluje. Nadechnu se a promnu si ruce.
''No, to mně podrž.'' Hned mě napadne, že by mohla být v koupelně. "Nenapadlo tě, že je v koupelně?''
On si jen povzdychne a já se k němu otočím zády. Mířím do koupelny, která je nahoře. Jdu po schodech, chodbou a pak zabočím doprava
Courtney tam je. Stojí před zrcadlem a maluje. Nadechnu se a promnu si ruce.
"Tvůj přítel tě hledá.'' Řeknu. Chvíli ignoruje. Dělá, jako kdybych tam vůbec nebyla. Po chvíli se ke mně otočí a zvedne jedno obočí.
"Takhle otřesně si vypadala už když jsi sem přišla?" promluví chraplavě.
Stisknu rty k sobě a zkřížím ruce.
Ta holka je tak trapná.
"Takhle otřesně si vypadala už když jsi sem přišla?" promluví chraplavě.
Stisknu rty k sobě a zkřížím ruce.
Ta holka je tak trapná.
Další články
- 3. Olivia - Nečekaný host 13. listopadu 2011 v 15:37
- Emma Watson: Lancome Campaign at Shakespeare and Co.! 12. listopadu 2011 v 15:04
- Emma Watson: Lancome Shoot in Paris! 12. listopadu 2011 v 14:57
- Emma Watson: Taking a Break from Brown 12. listopadu 2011 v 14:42
- Emma Watston: Lancome's Newest Face! 12. listopadu 2011 v 14:35
